Současnost
Obory školy
Kapacita školy: 775 žáků
Dlouhodobé projekty
- cyklická výuka dětí předškolního věku napříč obory - od roku 2008 Kolečko předškoláků a projektová výuka žáků předškolního věku tanečního oboru Pohybová taneční výchova
- patronát nad kostelem sv. Petra v Lounech
- Prázdninový happening – pravidelné veřejné rozloučení se školním rokem – každoročně od roku 2007
- oblastní festival pěveckých sborů „Dokud se zpívá“ – každoročně od roku 2006
- mezinárodní festival pěveckých sborů „Hrajeme s Orffem“ – každoročně od roku 2005
- společné výstavy výtvarných prací žáků lounských škol – každé dva roky – od roku 2005
- spolupráce se ZUŠ Bílina, ZUŠ Litvínov, společný koncert klavírních oddělení „Okouzleni klavírem“
- pořádání Učitelských koncertů – jednou za 2 roky od roku 2005
- Koncerty žáků s rodiči - od roku 2008
- "K čemu slunce, když není den?" - dlouhodobý projekt s Danielem Dobiášem, využití textů dětí s terezínského ghetta - od roku 2016
Regionální spolupráce
- Školy: ZUŠ v Ústeckém kraji, ZŠ a MŠ Lounska
- Ostatní organizace: Klub přátel ZUŠ, Vrchlického divadlo Louny, Kulturní komise RM, pěvecké sbory Lounska, církve - Římskokatolická a Československá husitská, dobrovolnické organizace Lounska.
Spolupráce s hudebními skadateli:
Autorské koncerty s Vlastou Bachtíkovou.
Pořady s Danielem Dobiášem.
Mezinárodní spolupráce
- Barendrecht, Nizozemské království - od roku 1992 - v posledních letech probíhají vzájemné návštěvy učitelů,
- ZUŠ Lučenec, Slovenská republika - od roku 2000 - výměnné pobyty učitelů, účast žáků na výstavách a koncertech.
Historie školy
Hudební škola v Lounech byla založena již na počátku století. Během 1. světové války zanikla a po válce nebyla již obnovena. Žáci navštěvovali soukromé hodiny u odborných učitelů. Tento stav trval až do roku 1948, kdy ožila myšlenka založit v Lounech hudební školu. V předběžném průzkumu na tehdejších základních školách se přihlásilo 350 žáků, což bylo množství, se kterým nikdo nepočítal. Myšlenka sice byla, ale chyběla budova i hudební nástroje. Po řadě jednání dr. Bořivoje Lůžka, který vedl referát kultury Městského národního výboru, bylo dohodnuto, že gymnázium pronajme hudební škole čtyři místnosti na výuku v odpoledních hodinách. Prozatímním správcem školy byl jmenován Alois Tregler, syn vynikajícího lounského klavíristy, varhaníka, skladatele a dirigenta Eduarda Treglera. A tak se začala psát nová historie uměleckého školství v Lounech. Dne 17. října 1949 začalo 286 lounských dětí navštěvovat Městský hudební ústav. Pedagogický sbor čítal čtyři učitele: Alois Tregler – vedení školy a hudební nauky, Anna Zdráhalová – klavír, Milada Lůžková-Hájková – klavír, Jaroslav Novotný – housle. Pro zajímavost školné tehdy činilo 1.300,- Kč ročně. Postupně se v průběhu roku přidávali i další učitelé: Marie Krchová – klavír, Václav Chochola – klavír, Karel Hák – housle, Antonín Horák – trubka a akordeon.
V roce 1953 se škola již s novým názvem – Hudební škola – stěhovala do vlastní budovy v ulici Osvoboditelů čp. 1174. První ředitelkou byla jmenována paní Marie Opltová, pedagogický sbor čítal 9 členů a školu navštěvovalo 260 žáků. Nelze se rozepisovat o celé bohaté historii školy, ale k nejvýznamnějším bodům historie patří rok 1957, kdy do školy přišel absolvent Státní konzervatoře hudby pan Jiří Lošan, který zde zakládá dechové oddělení – základ budoucího dechového orchestru, tak dobře známého lounským obyvatelům, v tomto roce se ředitelkou školy stává paní Zdeňka Eremiášová, rok 1960, který přinesl změnu názvu na Lidovou školu umění, a svépomocí, za nadšené podpory učitelů, byl vybudován koncertní sál jako přístavba k původní budově. Rok 1961 je rokem založení literárně dramatického oboru pod vedením Václava Šlajchera, v roce 1962 byl založen obor výtvarný, kde vyučoval malíř Zdeněk Sýkora. V roce 1968 se ředitelem školy stává pan Jiří Lošan, v roce 1972 byl založen taneční obor pod vedením Marie Bartošové. V průběhu další doby se skladba oborů víceméně neměnila. V současné době je škola čtyřoborová: hudební, taneční, výtvarný a literárně dramatický obor. Měnili a střídali se učitelé a žáci. Někteří z žáků však zůstali lounské „ hudebce " věrni a vrátili se do tříd v roli učitelů – Jaroslava Sejvalová, Zdeněk Patrovský, Ivana Derflerová, Jaromír Laksa, Václav Novák, Veronika Studená. I to svědčí o vztahu žáků ke škole. Nelze zapomenout jména učitelů, na které jejich žáci dodnes vzpomínají: pan Rudolf Pavlíček a Jiří Lošan, paní Alena Stanková, Marie Málková, Miroslava Hušková, Jaroslav Kolařík.Od roku 1990 byla ředitelkou školy absolventka Státní konzervatoře v Praze paní Marcela Brýdová. K 1. září 2004 byla Radou Města Loun do funkce ředitelky jmenována Ing. Jindřiška Riedlová, která odešla ke konci roku 2018 do důchodu. Od 1. ledna 2019 je ředitelem školy Petr Novotný, DiS.
Všem žákům školy obohatilo umění život, mnozí z nich se mu věnují profesionálně. Např. Jindřich Průša ( člen Státní opery Praha ), Olina Cinová ( členka opery v Ostravě ), Ladislav Křížek ( populární zpěvák), Hana Růžičková ( taneční mistr ), Petra Stehlíková ( mezinárodní varietní škola ), Jiří Houdek ( vedoucí sekce žesťových nástrojů ve Východočeské filharmonii Hradec Králové), Milan Sečanský (člen Státní opery Ústí nad Labem).
O úspěších lounské ZUŠ svědčí přední umístění v okresních, regionálních i celostátních kolech soutěží. Jméno školy zná i německé Zschopau, holandský Barendrecht, práce žáků výtvarného oboru se líbily i ve Finsku, Polsku a Japonsku. Uskutečnily se zájezdy do Polska, Ruska, Bulharska, o vystoupení mažoretek má zájem německé publikum.
V roce 1998 byla z havarijních důvodů uzavřena budova č.p. 1175, v roce 1999 byla škole Městským úřadem přidělena budova v Poděbradově ulici čp. 609. V roce 2005 se škola odstěhovala z budovy Osvoboditelů čp. 1174 a v současné době sídlí ve dvou budovách v Poděbradově ulici čp. 609 a 610.
Celých 55 let byla škola významným uměleckým přínosem pro město. Spolupráce s městem a blízkými i vzdálenějšími obcemi při různých kulturních a společenských akcích je samozřejmostí. Z bran školy vycházejí ti, kterým slovo umění není cizí. Ne všichni se budou jednou živit hudbou, zpěvem, tancem, malováním nebo divadlem. Ale každý z nich si odnese schopnost rozdávat radost, schopnost si v dnešní uspěchané době najít čas na prohlídku výstavy, návštěvu koncertu či divadelního představení. Po mnoha hodinách tvrdé práce vytryskne čistý tón – z klavíru, houslí, trubky nebo duše. My všichni se snažíme, aby těch čistých tónů bylo co nejvíce, protože potom nebude náš život falešný.
Milena Syrovátková, učitelka LDO
» Soubory ke stažení
Kodex_skoly(soubor PDF, velikost 616 kB)
